V pondělí 8. ledna jsme se zúčastnili se seminářem z dějepisu přednášky v obci Lidice. Nejednalo se však o obyčejnou přednášku nebo návštěvu muzea, na které jsme každý byli snad už tisíckrát. Tato se konala v jednom z domů, které byly v rámci projektu obnovení Lidic vystavěny po druhé světové válce. Už ze samotného domu čišela jistá, prapodivně hořkosladká, ale zároveň majestátní atmosféra. Domek byl zařízen dobovou výzdobou a nábytkem, občas doplněnou informacemi o domku, tak i Lidicích obecně.

To pravé ovšem začalo, když prezentace doopravdy započala. Interaktivním způsobem jsme poznávali život v malé obci Lidice před vypuknutím války, sledovali životy některých jejich obyvatel a postupně jsme se začali dostávat k hrůzným událostem roku 1942. O to těžší bylo prožívat společně s nimi onu tragickou noc. To nebyly jenom nějaká jména, čísla nebo data. To byly osudy skutečných lidí, lidí jako jsme my. A takto jsme prošli vyhlazením i zničením Lidic. Pozorovali jsme osudy lidí dál. Žen a dětí, které čekal neméně hrozivý osud než jejich otce, muže a bratry. Děti, které byly odvlečeny od svých matek a poté bez milosti poslány do plynu. Ženy, které skončily v koncentračním táboře. Domů, kde na ně místo rodné vsi čekalo jenom rozorané pole, se vrátila pouze hrstka z nich. A takto jsme si prošli životy těchto lidí. Lidí, které nejdříve stíhala zlovůle nacistická a poté i ta komunistická. Program nás, jak se tak říká, pohltil. V jednu chvíli jsme se dívali na mapu předválečných Lidic promítanou na podlahu, hned jsme si zase prohlíželi fotografie obyvatel nebo stavěli modely domů, které se po válce v nových Lidicích budovaly. V jednom z nich jsme i sami seděli. Naši prezentaci jsme zakončili procházkou po místě, kde kdysi Lidice stávaly. Vidět holou pláň na místě, kde kdysi byla celá vesnice i s kostelem nebo trafikou, bylo opravdu silně emotivní. I průchod obnovenými Lidicemi v člověku jaksi vzbuzuje smutek. Ale na místě, kde se to skutečně stalo je to ještě něco jiného. Prošli jsme okolo statku, kde byli zavražděni lidičtí muži, i kolem památníku dětí, které stihl tak krutý osud.

Přednáška dává opravdu hodně. Spoustu informací o Lidicích, ale to není to nejdůležitější. To hlavní je náhled za oponu. Náhled do života všech těch lidí, kterým to úplně změnilo směr jejich života, nebo ho i ukončilo. Pointou tohohle všeho je hlavně jedna věc. A to, že nesmíme zapomenout. To, co se v Lidicích stalo je hrozné a měli bychom si to pamatovat. Měli bychom si to připomínat a mít povědomí o tom, co se před více než 75 lety událo. Tak bude odkaz těchto zbytečně zmařených životů žít dál a inspirovat nás k tomu, být lepší.

Václav Eis, 3.B

Fotografie uvidíte na facebookových stránkách naší školy.

31. ledna 2018

PhDr. Pavla Bechnerová (gymnasiumkladno cz alt64 Pavla Bechnerova)