14. 9. 2006 proběhlo v Lidicích vyhlášení pilotního ročníku literárně-vědomostní soutěže Lidice pro 21. století. Jak je naše škola s touto soutěží spjata? Těsně, dalo by se říct, vždyť jeden ze členů profesorského sboru (jmenovitě paní profesorka Kocálová) byl členem poroty této soutěže, a možná ještě těsněji, vždyť jeden ze studentů této školy (jmenovitě Roman Hájek) se stal vítězem ve své kategorii (pevně věřím, že se tak nestalo v souvislosti s prvně jmenovanou vazbou školy na tuto soutěž).

Toliko snad z oficiální zpráva ohledně tohoto počinu. Následuje krátké, řekněme osobní zhodnocení.

K zdárnému vypracování soutěže neodmyslitelně patřilo listování stohy nejrůznějších knih a hledání odpovědí na otázky (struktura otázek byla mnohdy těžko stravitelná, nejednou bylo potřeba důkladné analýzy samotných otázek, aby bylo jasné, nač vlastně odpovídat). Druhou důležitou částí bylo psaní eseje o maximálně dvou tisících slovech, tématicky se vztahující pochopitelně jak jinak než k Lidicím. Ani nevím, jak se mi povedlo dosáhnout umístění, které mi bylo nakonec přiřčeno, a asi vás překvapí, že jsem to opravdu nečekal!

Samotné vyhodnocení proběhlo tedy až po prázdninách. Vedle mne se do Lidic vypravila i celá kvarta v čele s paní profesorkou Podrázskou. Na vyhlašovací akt mám jen mlhavé vzpomínky. Kdekdo mne chtěl vidět, hovořit se mnou a já zpravidla jen přikyvoval a usmíval se. Asi to bylo přesně to, co se ode mne očekávalo. Ocenění mi byla předána celkem dvě - jednak za vítězství a poté speciální cena za esej. Na organizátorech jsem si - k jejich velkému překvapení - vyžádal chvilku na projev. Popravdě mne spíše pohltila myšlenka možnosti pronesení projevu a nijak jsem se až do chvíle, než jsem stanul před červeným mikrofonem, nezabýval obsahovou stránkou toho, co chci sdělit. Co jsem nakonec říkal, si nevzpomínám, ani zda to bylo smysluplné. Vím jen, že jsem rozplakal přeživší lidické ženy sedící v první řadě. Toto vystoupení náležitě ocenila i paní ředitelka, která na vyhlášení po drobných orientačních problémech také dorazila. Ani jsem nestačil rozdat příliš mnoho dalších úsměvů a přikývnutí a už jsem byl vezen na letiště Velká Dobrá. Odměnou vítězům byl vyhlídkový let. Poněkud danajský dar pro člověka, který se bojí výšek. Po čtvrthodině strachu z pádu letadla či kolapsu postaršího pilota jsem naštěstí znovu pocítil pevnou půdu pod nohama.

A to by vlastně mohlo stačit. Co napsat závěrem? Zkuste druhý ročník a vyhrajte, docela to stojí za to.

4. října 2006

Roman Hájek, bývalá O8.A (2007) (centrum cz alt64 romanhajek)