V pondělí 24. 4. začalo mistrovství republiky v šachu, kam se nějakým zázrakem probojovala skupina schopných hráčů reprezentujících naši školu. Od pana profesora Berana, který měl na zodpovědnost nás po dobu výpravy udržet naživu, jsme sice dostali nějaké základní instrukce, ale začátek akce si nikdo asi nepředstavoval tak, jak pak ve skutečnosti vypadal. Po slovech: "Vlak nám jede v půl šesté ráno z kladenského vlakového nádraží, hlavně tam buďte všichni včas!" jsme si ale všichni přestali namlouvat, že bude vše podle našich představ. A to byl bohužel jen začátek.

Sedmihodinová cesta vlakem však nakonec překonala naše obavy. Zabavili jsme se četbou dlouhých knih, hrami s kartami nebo svačinou. (Jeden cestující dal přednost opravování písemných prací ze ZSV, ale nebudu jmenovat...)

Když jsme dorazili na místo, odkud jsme měli autobusem jet do hotelu Petr Bezruč, ve kterém se akce konala, viděli jsme už hloučky natěšených šachistů. Z jejich očí přímo čišela soutěživost a nejčastější otázka, která se mezi nimi ozývala, bylo "Hej, vole, jakou máš výkonostku?" nebo "Kolik máš ELO?".

Po chvíli si pan profesor prohlédl mapu okolí a zavelel: "Je to kousek, pojďme pěšky!" (Tělocvikář...) Kousek to tedy byl, po necelých dvou hodinách chůze v úporném vedru za neustálého hraní slovního fotbalu, jsme se dopravili až do hotelu, kde jsme se už museli připravit na první partie.

První den jsme si nevedli špatně, drželi jsme se kolem třináctého místa. Až na poslední partii, kdy jsme prohráli na všech čtyřech šachovnicích a tudíž se propadli na místa poněkud nižší...

K jídlu nám přinesli něco, co pravděpodobně mělo plnit funkci večeře. Talíř obsahoval naběračku koprové omáčky, ve které plavalo rozpůlené vajíčko a rozmačkaná půlka brambory. Po dotazu pana profesora, jestli by nemohl dostat přidáno, odešel číšník se slovy, že vajíčko už není, a tudíž se hladový strávník dožadující se větší porce musí spokojit s brambory plavajícími v bílé tekutině. Stejný mladík se však po chvíli vrátil a povídá s roztomilým úsměvem a jemným ostravským přízvukem: "Brambory taky nejsú, pane. Leda štavu..." Pan profesor se ironicky pousmál a lehce zavrtěl hlavou.

Ráno jsme se po "vydatné" snídani vydali opět na herní plac. Štěstí se od nás však odvrátilo a nedařilo se nám ani nyní, skončili jsme na 22. místě z 26. Odjížděli jsme domů alespoň s dobrým pocitem z pouhé účasti...

14. května 2007

Martina Vlková, bývalá O8.A (2011)