Je zajímavé, co se stane, když se šestadvacet dětí již rádoby dospělých vydá na procházku do domu pro lidi, kteří během svého života přišli o zrak. Myslím, že nám všem to poznání prospělo, ačkoli pochybuji, že se to nějak hluboko vryje do našich pamětí. Ale rozhodně se to ani nevytratí.

Zprvu jsme jen tak posedávali, hledivše na přístroje pro slepé a stůl obecně. Když se však atmosféra s plynoucím časem a přívětivými slovy takto nešťastně postiženého muže začala uvolňovat,bylo naprosto zjevné, že jen u stydlivého uhýbání očima nezůstane.Nechápajíce technologii výše zmíněných aparátů, přesunuli jsme se k praxi. Vyzkoušeli jsme si, jak bychom na tom byli beze zraku my, a myslím, že bychom to všichni nějak přežili.

A ať už jsme si z této exkurze vzali cokoli – byť třeba jen lehké mrazení v zátylku a slib, že o své oči budeme pečovat – bylo to rozhodně užitečné nahlédnutí do světa jiných a přesto tak stejných lidí.

Fotografie z této akce naleznete zde.

16. března 2011

Tereza Hrdinová, bývalá O8 (2016) ( )